V roce 2020 náhle zemřel James Nwoye Adichie. Jeho smrt zasáhla celou rodinu roztroušenou po světě, včetně jeho dcery a globální spisovatelské hvězdy Chimamandy Ngozi Adichieové. Ta chtěla vzdát svému otci hold, s láskou na moudrého a starostlivého tatínka zavzpomínat. A také vyjádřit soucit všem, které v pandemickém roce postihlo něco podobného a kteří se stejně jako ona museli vyrovnávat se zármutkem. Vznikl tak esej Zápisky o smutku, nejprve publikovaný v časopise The New Yorker a později rozšířený do knižní podoby. Adichieová v něm přemýšlí o pocitech, o nichž běžně přemýšlet nechceme.
–––
Smutek je prý nezdvořilý… Adichieová propůjčuje této univerzální, a zároveň tolik potlačované emoci vítaný, autentický hlas.
— The Washington Post
Chimamanda Ngozi Adichieová (nar. 1977) studovala v Nigérii a v USA. Její románová prvotina Purpurový ibišek (2003, česky 2020) vzbudila velkou pozornost a byla přeložena do téměř tří desítek jazyků. Druhý román Půl žlutého slunce (2006, česky 2020) získal literární cenu Women Prize for Fiction za rok 2007 a při příležitosti 25. výročí tohoto ocenění v roce 2020 byl vyhlášen absolutním vítězem. Zatím poslední román Amerikána (2013, česky 2017) vyšel dosud v bezmála třiceti zemích a velkého úspěchu se dočkaly také autorčiny eseje Feminismus je pro každého (2014, česky 2018) a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních (2017, česky 2018). Zápisky o smutku (2021) jsou zatím její poslední kniha.